Dukovany jsou poslední šancí, jak nakopnout jaderný obor v Česku, říká šéf ŠKODA JS Krček

4. 11. 2020

Zdroj: ihned.cz, 3. 11. 2020, Petr Lukáč

Za posledních pár let zkrachovalo hned několik firem, které se specializovaly na stavbu jaderných elektráren. Podle šéfa ŠKODA JS Františka Krčka by se v případě, že by ČEZ nakonec nepostavil nový reaktor v Dukovanech, mohl celý obor dostat do problémů. Jeho firma zatím sahá po obrovské zakázce. Na Ukrajině se připravuje na dostavbu dvou jaderných bloků.

HN: Řada firem se potýká kvůli koronaviru s problémy. Jak zvládáte současnou situaci vy?

Musím zaklepat, že těch nemocných není zatím příliš, máme asi 15 pozitivních zaměstnanců s vesměs lehkým průběhem. Zatím to je ale bez dopadů na chod firmy.

HN: Jste primárně exportní firma, můžete vůbec cestovat?

Ta omezení tu samozřejmě jsou. Naštěstí se na nás vztahují výjimky pro kritickou infrastrukturu, takže například když dostaneme pozvání na Ukrajinu, tak s testy se tam jet dá. Ale je to problém a mnoho projektů to komplikuje. Například v současné době pracujeme na projektu, který potřebuje, aby se potkali lidé od nás, ze Slovinska, Ruska a Ukrajiny, a to v jeden okamžik na jednom místě ve třetí zemi. To je téměř neřešitelný problém.

To omezení na jaře bylo výraznější než teď. Problémem není jen vlastní cestovní omezení, ale například i nabídka aerolinek. Já jsem třeba ještě v červenci měl jednání v Římě. A namísto jednodenní cesty se to protáhlo na tři dny, protože letadlo letělo v pondělí tam a ve středu zpátky. Nebo máme například zakázky v Arménii a tam se dostat je opravdu problém.

HN: Ovlivnil koronavirus nějak vaše zakázky?

Náš obor má velkou setrvačnost. Naši zákazníci jsou většinou elektrárenské společnosti a projekty trvají i tři, čtyři roky a déle. Zatím nikdo kontrakty ani výběrová řízení neruší. Ale pokud začnou naši zákazníci přehodnocovat například své investiční plány, tak se za rok, za dva může ukázat, že těch příležitostí je méně.

HN: Může krize přinést nový byznys?

To asi ne. Ale myslím, že může přinést jiný pohled na energetickou soběstačnost. Vzpomeňme si na situaci, která byla na jaře kolem ochranných pomůcek. Nakonec si každý stát řešil své problémy sám, někdy velmi nestandardními opatřeními, jako např. zákazem vývozu. Narážím tak na plánovaný projekt pátého bloku v Dukovanech. Investor, tedy ČEZ, by se měl zamyslet, kdo mu bude bloky nejen stavět, ale následně i dodávat servis a údržbu zařízení. Dnes servis jaderných elektráren v Česku zajišťují české firmy. Takže i když jsme na jaře zavřeli hranice, tak to ČEZ nepoznal. Ale kdyby to bylo z 20 nebo 30 procent na zahraničních firmách, tak to asi bude problém.

HN: Máte na mysli, že by ČEZ měl vybrat reaktor, který by české firmy znaly? V Česku jsou zatím jen ty ruské typu VVER…

Ten problém je jinde. Pokud budete firma XY a vyhrajete tendr, tak pokud na vás nebude ze strany investora vytvořen tlak, abyste servis předala lokálním společnostem, tak to sám od sebe nikdy neuděláte. Ten jaderný byznys nekončí výstavbou elektrárny. Pak je tu 30, 50, 60 let investic, údržby, rekonstrukcí, servisu a dalších. Dnes jsou to na českých reaktorech tři až čtyři miliardy ročně.

HN: Takže to není o technologii, ale o tom, jak bude vypsaný kontrakt.

Samozřejmě. My dnes děláme i servis zařízení, které jsme nevyráběli. Ale jako česká firma musíte mít příležitost se k tomu dostat. Dnes máme zakázky v Česku, Maďarsku, na Ukrajině či v Arménii. Ano, jsou to technologie typu VVER, ale již dnes spolupracujeme například s EDF, pro kterou budeme dodávat vnitřní části reaktorů pro jejich britskou elektrárnu Hinkley Point C.

HN: Spolupracovali jste ještě s někým dalším? Rosatomem?

S ním jsme nejvíce spolupracovali na tendru na dostavbu 3. a 4. bloku Temelína (ČEZ tendr v roce 2014 zrušil - pozn. red.). I s Westinghousem jsme historicky spolupracovali, vyráběli jsme pro ně například části palivových článků. Nyní jsme byli osloveni všemi uchazeči o případnou výstavbu Dukovan. Někteří lidé nás pořád vidí jako společnost, která "pouze" dodává zařízení pro jaderné elektrárny. My jsme se ale od roku 2002 značně posunuli. Polovinu našeho obratu tvoří inženýring, čtvrtinu servis a čtvrtinu výroba. Jsme například jedním z hlavních partnerů dostavby slovenských Mochovců. A to už nebylo jen o dodávkách, ale řízení projektu, montážích, spouštění… nejsme čistě výrobní fabrika.

HN: V Česku od tendru na Temelín řada energetických strojírenských firem zkrachovala… Umí vůbec Češi ještě jaderné elektrárny stavět?

My máme jednu obrovskou výhodu oproti ostatním zemím, které koketují s výstavbou jaderných bloků. My jsme si ty naše elektrárny postavili, vyrobili a spustili téměř sami. Když se podíváte na Dukovany nebo Temelín, tak 90 nebo 95 procent zařízení je Made in Czechoslovakia nebo Czech Republic. Tím, že se tu ty bloky postavily, a tím, že stavíme nyní Mochovce a že si děláme servis těch bloků, tak si to řemeslo a znalosti stále držíme. Pokud se tu nový blok nepostaví, tak je sice stále budeme umět provozovat, ale o know-how, jak stavět, postupně přijdeme. A pak už bych se přesunul mezi ty skeptiky, kteří tvrdí, že Češi jaderné elektrárny již stavět neumí.

Co se týče schopností českého průmyslu. My jako ŠKODA JS spolupracujeme s 264 českými společnostmi. Ty nám dodávají materiály, služby, inženýring. Jenom z toho počtu je vidět, že obor opravdu není mrtvý. Ano, srovnávat sílu Škodovky v 80. letech a nyní, to úplně nejde. Ale to se odvíjí od možností, které trh nabízí. Například před pár týdny se objevila informace, že chtějí Poláci stavět šest jaderných bloků. Nebudu spekulovat, jak to proběhne, ale ať je staví kdokoliv, určitě to bude pro český jaderný průmysl obrovská příležitost.

HN: A umíme to tedy ještě?

Já jsem začal studovat jadernou energetiku v roce 1990. Nějakým řízením osudu jsem se v roce 1996 ocitl na Temelíně v dresu ČEZ, a když v roce 1999 začalo spouštění, tak jsem byl na pozici vedoucího zkoušek pomocných technologických systémů. Na prvním bloku nás na správě primárního okruhu bylo osm a šest z toho pod 30 let. A ti dva "strašně staří" kolegové, těm bylo kolem 40. Samozřejmě jsme kolem sebe, například na straně dodavatelů, měli kolegy, kteří měli zkušenosti z výstavby Dukovan. Proč o tom mluvím. Pokud ten obor získá nějakou perspektivu, tak stále máme dost času na to, aby byl pro mladé atraktivní, aby ho studovali. A pak jsme schopní si tu lidskou sílu na výstavbu a spouštění vybudovat. Ale máme poslední šanci obor nakopnout. Pokud se projekt nového jaderného zdroje opět zastaví, tak za 15 let se bojím, že ty lidské kapacity již dohromady mít nebudeme.

HN: Neopustilo už nás nějaké to know-how nevratně?

Skočím ještě víc do historie. Rozhodnutí, že Československo půjde cestou mírového využití jaderné energie padlo v roce 1956. Dva roky poté vznikl první tým konstruktérů, kteří začali vyvíjet první reaktor A1 v Jaslovských Bohunicích. A ten byl spuštěn v roce 1972, i když jeho provoz neprobíhal potom úplně šťastně (v letech 1976 a 77 tam došlo ke dvěma jaderným haváriím - pozn. red.). Takže naši dědové začínali na zelené louce a za 14 let rozjeli funkční elektrárnu. A my teď nevycházíme z nuly. Je tu stále silná generace těch padesátníků, kteří spouštěli Temelín a teď dělají na Mochovcích.

HN: Opakovaně zmiňujete Mochovce. To je ale spíše odstrašující případ toho, jak by se blok stavět neměl. Obří zpoždění, násobně překročený rozpočet.

Já teď budu mluvit o technice, nechci se vyjadřovat k organizaci práce. Z pohledu technické úrovně je to vlajková loď českého jaderného průmyslu.

HN: U vás na Slovensku na jaře zasahovala policie, údajně kvůli použití špatných trubek.

Je tam nějaké podezření, že byly nesoulady v dokumentaci o vlastnostech materiálu trubek. To je nyní v šetření. Ale my jsme provedli analýzu těch materiálů a dopadlo to tak, že se na třetím bloku nemusel měnit ani metr potrubí.

HN: Mochovce se pomalu blíží ke konci. Jaké další trhy jsou pro vás stěžejní? Ukrajina?

Kromě Ukrajiny máme nějaké zakázky v Maďarsku, pracujeme na projektech asi v 10 zemích. Na Ukrajině nyní velmi intenzivně jednáme s Energoatomem, což je provozovatel ukrajinských jaderných elektráren, o dostavbě bloků JE Chmelnická 3 a 4. Toto téma je po pěti letech opět na stole, ale celý projekt je teprve na začátku.

HN: V jaké roli byste tam byli?

My bychom byli dodavatel zařízení jaderného ostrova.

HN: Dříve se v médiích hovořilo o tom, že by dostavba mohla stát až 60 miliard korun. Jaká část by připadla vám?

My jsme nyní ve fázi, kdy začínáme posuzovat stav zařízení, které už tam bylo dodáno před opuštěním projektu v roce 1991. Chmelnická elektrárna měla mít původně čtyři bloky, stejně jako Temelín. Postavily se dva a k zastavení došlo v době, kdy třetí blok byl postaven z 60-70 procent a čtvrtý z cca 20 procent. Nyní se mluví o tom, že by se dostavěl třetí blok a ukáže se, zda se vyplatí ten čtvrtý.

Nějaká čísla půjde říkat teprve ve chvíli, až proběhne posouzení stavu zařízení. Teď by to byly pouhé spekulace. Uvidíme, v jaké kondici zařízení a dokumentace bude, co bude možné použít a co ne, a od toho se výše případného kontraktu bude odvíjet.

František Krček

František Krček (48)

Absolvoval Strojní fakultu Vysokého učení technického v Brně, obor tepelné a jaderné energetické stroje a zařízení. V roce 1996 nastoupil do společnosti ČEZ na budovanou Jadernou elektrárnu Temelín.

V roce 2008 začal pracovat ve Škodě JS společnosti na pozici site-managera v lokalitě elektrárny Temelín. V roce 2013 se stal ředitel divize Servis JE a v roce 2018 členem představenstva společnosti. Od roku 2020 je generálním ředitelem a místopředsedou představenstva. František Krček je ženatý, má dvě děti.

Zdroj: ihned.cz, 3. 11. 2020, Petr Lukáč

Loading...