Když jsem uslyšel o jaderném strojírenství, rozsvítily se mi oči. Moje kariéra byla jasná

30. 6. 2025

Zdroj: Právo

Martin Kodalík (35) měl jako teeneger rád auta a chtěl je opravovat. Pak asi zasáhl osud. Táta dvou malých dětí, hobby zahradník a amatérský florbalista je už čtrnáctým rokem zaměstnancem plzeňské ŠKODA JS, která patří do skupiny ČEZ. „A jsem tu spokojený,“ říká v rozhovoru v jedné z hal v rozlehlém a v pěkné přírodní scenérii zasazeném výrobním areálu firmy v Plzni – Bolevci, nedaleko Třemošné.

Práce je tady hodně rozmanitá a pestrá, zkoušíme nově vyvíjené komponenty pro jaderný průmysl.

Jak se ocitl vyučený automechanik s maturitou na pozici strojního zámečníka v experimentální zkušebně přední evropské firmy v oboru jaderného strojírenství?

Když jsem v roce 2011 dokončil Střední průmyslovou školu dopravní v Plzni-Křimicích, tak jsem na základě doporučení od strýce kývl na agenturní nabídku. Mohl jsem si vybrat, jestli dopravní strojírenství nebo „jádro“. Když jsem uslyšel o jaderném strojírenství, rozsvítily se mi oči. Říkal jsem si, že by to mohlo být zajímavější. Měl jsem na začátku štěstí, že si mě hned v prvním roce vyhlídli zkušení kolegové. Asi se jim zamlouvaly moje profesní schopnosti.

Co máte v náplni práce, čím se většinou zabýváte?

Tady na experimentální hale se hlavně zkouší ovládací pohony reaktorů (zajišťuje se jejich stabilní výkon, regulace nebo havarijní odstavení – pozn. red.), než se zkompletují do beden a odešlou do jaderných elektráren. Finální testování zahrnuje mechanické i elektrické zkoušky, aby pohony splňovaly všechny parametry, stejně jako potom v ostrém provozu reaktoru. Na našich zkušebních kanálech si umíme nasimulovat stejné provozní podmínky, co se týká teplot a tlaků, jaké jsou v reaktorech typu VVER 440 pro Dukovany, Mochovce a ukrajinské elektrárny, nebo typu VVER 1000 pro Temelín.

Martin Kodalík je už čtrnáctým rokem (z toho třináct let jako kmenový) zaměstnancem plzeňské ŠKODA JS, která patří do Skupiny ČEZ. Vykonává práci strojního zámečníka v experimentální zkušebně přední evropské firmy v oboru jaderného strojírenství. (foto ČEZ)

Kolik času zabere, než odzkoušíte jeden takový pohon? Asistujete potom při jejich montáži přímo v elektrárnách?

Horký cyklus zkoušek jednoho pohonu trvá i přes noc, prakticky zabere celý den. Veškeré další zkoušky a činnosti s pohonem zvládneme za cca 7 dnů. Jezdíme samozřejmě i na předávací zkoušky do jaderných elektráren. Ve slovenských Mochovcích jsem byl u spouštění třetího bloku a připravuji se na tu samou práci u nově spouštěného čtvrtého bloku.

Jak se tak rozhlížím po zkušební hale, tady to nebude jen o pohonech?

Máte pravdu, práce je tu hodně rozmanitá a pestrá. Zkoušíme nově vyvíjené komponenty pro jaderný průmysl. Nyní například simulujeme podmínky pro palivové tyče a ověřujeme jejich hydraulické vlastnosti. Nedávno jsme tu měli na zkouškách části pohonu do malého jaderného reaktoru. Fungujeme jako takový podpůrný program a servis pro firemní vývoj a technologii. Mimo to pomáháme s 3D tiskem a jsme si též schopni strojně opracovat i menší díly.

Fungujeme jako takový podpůrný program a servis pro firemní vývoj a technologii

Co pracovní vztahy? Pokud by neklapaly, takto náročná práce na přesnost, preciznost, nebo spoluzodpovědnost za následnou bezpečnost jaderných elektráren, by se asi moc dobře dělat nedala…

Jde o jeden z nejdůležitějších faktorů v jakémkoli zaměstnání. Navíc v podmínkách jaderné energetiky možná ještě zásadnější. U nás se podporujeme navzájem. Myslím si, že máme dobrý kolektiv. Na dílně jsme čtyři zámečníci a dva strojaři, na zkušebně je zhruba 30 lidí (elektrikáři i technici). Rádi spolu posedíme po práci a nejen před Vánoci.

V Česku, coby jedné ze stěžejních evropských zemí podporujících využívání jaderné energie, to ve vašem oboru vypadá na hodně zajímavou budoucnost.

Těším se na to. Hlavně doufám, že pro nás bude spousty zajímavé práce a zajistí to firmu na dlouhá léta. Půjde ale o běh na dlouhou trať. Rád bych se dočkal spouštění nových bloků a věřím, že by v oboru mohl najít zajímavé uplatnění někdy i můj syn.

U nás se podporujeme navzájem. Myslím si, že máme dobrý kolektiv.

Když jsme u rodiny, starat se při vašem vytížení i cestách na montáže o dvě malé děti asi není legrace?

Jsem otec na plný úvazek. Partnerka pracuje do večera, takže když skončím ve Škodovce, objíždím kroužky s dětmi já. Ale tak to má spousta rodičů. Když jsem na montáži, zapojujeme babičky a dědečky. Zvládnout se to dá i díky firmou zavedeným pracovním turnusům, v nichž se střídáme vždy dvě party.

Skloubit pracovní povinnosti s rodinným životem není úplně snadné, občas vypomůže i rodina. Martin Kodalík by přitom nebyl vůbec proti, kdyby pracovní uplatnění v jaderném oboru našel v budoucnu i jeho syn.

Když vám zbude chvilka, jak relaxujete?

Abych se udržoval ve fyzické kondici a vyčistil si hlavu, hraji s partou kamarádů florbal na amatérské úrovni, kdy jezdíme převážně na turnaje. Beru děti s sebou a je velká paráda sledovat, jak fandí. Doma se starám o zahradu, pěstuji zeleninu, opečovávám stromy a rád griluji.

Mají doma vůbec představu, co konkrétně děláte?

Když se konal firemní den otevřených dveří, tak jsem měl v „mojí“ zkušební hale celou rodinu a od té doby se mě ptají, kdy se sem zase budou moci přijít podívat. Maminka z toho byla nadšená. Do té doby si vlastně vůbec nedokázala představit, na čem pracuji. Uznávám, ono se to špatně popisuje, neboť je to hodně různorodé. Lepší je to vidět.

 

Zdroj: Právo - Jižní Čechy, str. 11 (Zprávy / Politika), 28. 6. 2025
Autor: Stranu připravil Václav Tuček
(Další zdroje: Právo - Jižní Morava, Právo - Karlovarsko, Právo - Liberecký kraj, Právo - Olomoucko a Zlínsko, Právo - Plzeňsko, Právo - Praha a Střední Čechy, Právo - Severní Morava, Právo - Vysočina, Právo - Východní Čechy, Právo - Ústecko)